Home Cestopisy Sardegna ´05

Sardegna´05 (cestování)

Pokud chcete podniknout se stanem a motorkou cesta za sluncem prohřátým mořem a netoužíte jet mnoho tisíc kilometrů, zřejmě vás napadne Chorvatsko. Pokud ale patříte mezi ty, kteří si na dovolené chtějí také odpočinout od našeho mateřského jazyka, asi vás tato myšlenka příliš nenadchne. Vám pak nezbývá nic jiného, než nad mapou Evropy kroužit kružidlem a hledat takové místo, které by vás uspokojilo.

 Když jsem pomyslný hrot zabodl do Liberce a začal nad jihem Evropy prohlížet místa ve vzdálenosti již zmiňovaného Chorvatska, padl mapamůj zrak na Livorno, město v Itálii, odkud vedou na mapě dál modré čáry po moři. Livorno je necelých 1.300 km daleko a Sardinie začíná někde v úrovni zhruba Albánie, končí pak 200 km od Afriky. To by mohlo být dobrý. Do Livorna se to dá zvládnout na jeden zátah, pak cesta lodí - a jsme tam. Ještě mrknout na internet, jak je to s trajektem, kolik stojí, jak dlouho jede a protože jezdíme na dovolenou s manželkou sami, neměl nám to již kdo rozmluvit! Termín: prvních 14 dnů v červnu roku 2005. Po několika variantách byla zvolena tato taktika: lodní lístek tam si koupíme na sobotu 4.června, odjezd 23.55, zpět na pondělí 13.června, odjezd 8.20. Lístky raději objednáme předem, ať máme jistotu (např. u pana Vagnera na www.korsika.cz). Vyrazíme v pátek třetího, přespíme u kamarádů v Budějovicích, alespoň si zkrátíme cestu na následující den, kdy musíme dojet až do Livorna. Noc strávíme na trajektu a v neděli ráno jsme na Sardinii!

 

sar01

A tak se také stalo. S balením věcí na motorku již máme své zkušenosti a pokud máte pocit, že jet ve dvou se stanem, spacákama, vařičem atd. na Ducati Monster S4 je holý nesmysl, nevěřte bludům. O tom, jak jsem z Monstera udělal "cesťáka", jsem již kdysi psal na jiném místě. Prostě - vemte to jako fakt: jde to a celkem v pohodě. Pravdou je, že oblečení na diskotéku a frak do divadla se vám na Monstera nevejde, ani náhradní pneu, a do Afriky bych se takto rozhodně nevydával. Ale pár tisíc kilometrů po Evropě?

 

Cesta probíhala celkem v pohodě. Před Innsbruckem samozřejmě zase pršelo, ale na Brenneru jako obvykle slunce svítilo - a až do návratu do rodné vlasti nás neopustilo. Do livornského přístavu jsme dorazili v půl deváté večer, takže zhruba dvě a půl hodinky před doporučeným nástupem na loď (pokud se někdo vydáte týmž směrem, co my, hledejte při příjezdu do přístavu cedule "stazione marittima", nedejte se mýlit ani různými sar03variacemi, platí též nápisy jako "st-ma", "s.m.", "s.mar." a podobně). V jedenáct hodin se otevřely útroby lodě a my najeli do podpalubí. Nejprve motocykly, pak auta. Motocykly se váží provazem k zábradlí, já jsem pro jistotu použil "hup-cuky", které jsem si vzal z domova. Neumím lodní uzel a, promiňte mi ten výraz, Italovi, vázající lano, příliš nevěřím... Přitom jsem vzpomínal na svou první ducatku, která měla samosklopný stojánek - to bych asi během plavby umřel strachy. Bagáž jsme nechali na motorce a s sebou si vzali jen doklady, foťák a jídlo s pitím (neboť červa je třeba vypálit každý den!).

 

Moře bylo klidné, posádka lodi příjemná a pokud nedáváte nohy s traktorama na stůl, můžete spát kdekoli. Díky jemnému oparu na obzoru jsme sice neviděli přímý východ slunce, ale přesto atmosféra brzkého rána na moři je úžasná. Kolem šesté jsme již projížděli podél břehů Sardinie a v sedm ráno jsme byly všichni tři - já, manželka a ducatka - opět na pevné zemi. Za sebou jsme měli 1.288 km silnic a cca 400 km moře.                             

                                    sar04                                          sar05

Neděle, 5.června, Golfo Aranci - Alghero, 304 km. Dneska máme v plánu přejet Sardinii napříč. Přístav, kde jsme se vylodili, Golfo Aranci, je na východním pobřeží ostrova, my jsme si ale pro naše putování vybrali pobřeží západní. Do starobylého města Alghero to není daleko, přesto na nás dolehá únava z předešlého dne. Krátký spánek pomáhá a po chvilce pokračujeme. Do Alghera dorážíme krátce po poledni. Kemp je téměř prázdný, stavíme stan, jdeme se vykoupat a opět skáčeme na motorku. Po seznamovacím výletě po blízkém okolí zastavujeme ve městě před pizzerií s výhledem na moře a celý algherský záliv.

          sar06            sar07            sar08

 

Pondělí, 6.června, Alghero - Grotta di Nettuno - Argentiera - Stintino - Alghero, 244 km. Ráno vyrážíme podél pobřeží směrem na sar09sever, navštívíme nejzápadnější část Sardinie. Na dohled od Alghera se z moře zvedá 300 m vysoká skála Capo Cáccia. Skýtá se zde nádherný pohled a pokud rádi běháte po schodech a nevadí vám, že jich je zhruba 600, seběhněte dolů. Dostanete se do jeskyně, kde podle pověsti sídlil sám Neptun, Grotta di Nettuno.sar10 Doporučuji tento výlet uskutečnit spíše dopoledne, schody jsou tesány do jihozápadní skály a stín vám bude určitě příjemný. Pokračujeme dále na sever, silnice tady nevede přímo po pobřeží, tak se snažíme nevynechat žádnou odbočku k moři. A tak jsme se dostali i do místa s názvem Argentiera. Ani nevím proč, prostě ten název na ceduli se nám líbil. V průvodcích se o tomto místu mnoho nedočtete, kdysi se tam cosi těžilo. Dnes je sar11městečko z větší části vylidněné a ta torza budov společně s divokým nádechem pobřeží a neuvěřitelně modrou barvou moře vyvolala atmosféru, která nám dodnes při vzpomínce rozmlží zrak. Jen jedno drobné zastavení na cestách a přitom jeden z vrcholů dovolené. Snad souhra náhod? Ještě jeden pohled shora na záliv Argentiery a spěcháme dál k městečku Stintino, kde mají býtsar12 jedny z nejkrásnějších pláží Sardinie. Pláže jsme našli, byly krásné, ale předchozí dvě zastávky na nás zapůsobily daleko víc. Prostě nemusíme být nutně tam, kde jsou všichni ostatní. Průjezd přístavním městem Porto Tórres nám jen potvrzuje, že tam, kde je velký průmyslový přístav, nebývá mnoho zajímavého a již směřujeme zpět na jih do našeho kempu.

 

 

 Úterý, 7.června, Alghero - Monteleone - Pádria - Bosa - Alghero, 168 km. Další den se podíváme kousek do vnitrozemí. Kopce zde sar13nejsou kdovíjaké, ale když stoupáte "levá-pravá" rovnou od moře do výšky cca 400 metrů, je to hezký pohled. Tento den je spíše odpočinkový, zmínil bych se o krásné vesničce Monteleone, která je zbudovaná na kopci a cesta k ní je celá v podstatě vyzděná. Viděli jste již někdy ve vracečce zpětné zrcadlo, abyste poznali, jestli něco nejede proti vám? Druhou zastávkou bylo město u ústí řeky Fiume Temo - Bosa. Škoda, že se sem nevejde více fotek, toto město by si to zasloužilo. Cesta do Alghera vedla již podél moře, široká silnice, zaříznutá do svahu spadajícího k moři vám každou chvíli otevře pohled na nádhernou tyrkysovou modř. Odpoledne trávíme prohlídkou Alghera, katalánci postaveného městečka s úzkými uličkami a krásným sar14přístavem. Večer v kempu nám přivál kolegyni: odhadem šedesátnice, na skútru Piaggio, s obrovským vakemsar15 na nosiči a švýcarskou poznávací značkou. Věřte nebo ne, ta paní byla se svým Piaggiem již osmý týden na cestách. Po vlastní ose ze Švýcar, přes Itálii, Korziku až na Sardinii. Kloubouk dolů, pánové...

 

 

Středa, 8.června, Alghero - Oristano - Gúspini - Iglésias - Sant´Antioco - Teulada, 417 km. Balíme "plnou polní" a přesouváme se na sar16jih. Cílem je nejjižnější kemp na Sardinii, Porto Tramazzu u města Teulada. Snažili jsme se jet, pokud možno, po pobřeží, kde je stále na co koukat, ale cesta nás zavedla i do kopečků. Kolem Oristana nás čekal zhruba 100 km dlouhý úsek, který byl pro mě utrpením. No řekněte: rovina, sedm kilometrů jak podle pravítka, pak 45° doprava a zase sedm kilometrů rovně. Nic pro ducatistu. Ale to, co nás čekalo za městečkem Gúspini, to nám vyrazilo dech. Vzhůru "tornátama" do "passa" a pak více než 50 km zatáček, neustále po 50-ti metrech levá-pravá, rovný úsek byste těžko hledali, k tomu nádherný pohled do údolí. Přál bych tohle zažít všem "ouškařům"! Po krátkém osvěžení v městečku Iglésias a krátké odbočce na ostrůvek Sant´Antioco dorážíme do kempu pod městem Teulada.

 

Čtvrtek, 9.června, Teulada - Cágliari - Teulada, 172 km. Po přesunu na jih ostrova následoval odpočinkový den. Myslím tím to, žesar17 jsme se jeli podívat "jen" do 80 km vzdáleného Cágliari. Cesta vede podél pobřeží Costa del Sud, což znamenalo opět nespočetné množství zastávek u krásných vyhlídek. Pro samotné Cágliari, největší město na Sardinii, platí to, co bylo již napsáno výše: průmyslové město s velkým přístavem není tím, kvůli čemu jsme sem přijeli. Cestou zpět jsme navštívili Noru, údajně jediné místo na ostrově, kde na pobřeží byly objeveny zbytky římské kultury. Večer jsme strávili v Teuladě na jedné terásce, s dobrou pizzou a bílým vínkem "alla spina".

 

Pátek, 10.června, Teulada - Pan di Zúcchero - Buggerru - Grotta di San Giovanni - Teulada, 281 km. Dnes nás čeká poslední výlet podél moře, chystáme se navštívit část pobřeží jižně pod Oristanem, kterou jsme při přesunu do Teulady úmyslně vynechali. Já osobně se hodně těším, protože navštívíme Pan di Zúcchero, vápencovou skálu ve tvaru kostky cukru, která vystupuje do výšky 100 metrů na hladinu moře. Počasí nám pořád přeje, modré nebe a přitom pofukuje příjemný větřík, teplota kolem 22°C - zkrátka ideální podmínky pro motorkáře. Skutečnost nezaostala za očekáváním, scenérie s "cukříkem" je úchvatná. Projíždíme pobřeží zátoky dvakrát tam a zpět

                          sar18                                    sar19

 a nemůžeme se nabažit. Cestou do Buggerra navštěvujeme zátoku s názvem Cala Domestica. Samotné Buggerro je též bývalé těžební městečko, ne však tolik působivé jako Argentiera. Bohužel již není možné pokračovat dále na Costa Verde, zelené pobřeží, které jsme chtěli ještě dnes navštívit. Přecenili jsme své síly a časově to již nelze zvládnout. Otáčíme směr jízdy na jih, cestou se podíváme do jeskyně Grotta di San Giovanni. Je to místní rarita, jeskyně 800 metrů dlouhá, kterou vede silnice a podle průvodce je průjezdná. Když ale odbočíme k jeskyni, vítá nás cedule "slepá ulice" a před vchodem do samotné jeskyně zábradlí. Necháváme tedy ducatku před vchodem a dál jdeme pěšky. Po dvoustech metrech však končí osvětlení a za tmy zas jeskyně tolik zajímavé nebývají. Večer trávíme v kempu u dobrého vína a výtečného tvrdého sýra, spokojeni s tím, co všechno jsme na Sardinii zažili.

                           sar20                                   sar21

Sobota, 11.června, Teulada a okolí, 89 km. Sobotu trávíme na pláži. Ta je zde nejhezčí ze všech, které jsme na ostrově viděli. Bílý písek, který pokrývá pláž, totiž dává vodě ještě větší průzračnost než všude okolo. Skoro máte pocit, že ta Afrika je opravdu už někde támhle za rohem, je tady zkrátka jiný kraj. Koupáme se, sluníme se, užíváme si. Za tři hodiny jsme tak z toho utahaní, že oblékáme kevlarové rifle, bundy od kombinéz a jdeme se projet po okolí. V našich myslích dovolená pomalu končí, čeká nás "jen" cesta zpět do Liberce.

                          sar22                                     sar23

Neděle, 12.června, Teulada - Golfo Aranci, 375 km. Poslední snídaně, balíme stan, všechno navázat na Monstera, poslední vykoupání a sar24sbohem, krásný jihu. Protože zítra ráno musíme být v sedm hodin v přístavu, vyrážíme vyhledat místo pro naše poslední nocování na ostrově, místo, které by bylo co nejblíže Golfo Aranci. Pro rychlý přesun volíme místní "dálnici", jedinou cestu, kterou probíhá zásobování mezi severem a jihem. Silnice je sice čtyřproudá, středový pruh však většinou chybí - pro cestování je ale pohodlná. Asi bych se měl o silnicích na Sardinii malinko zmínit. Dvěma slovy: motorkářský ráj. Úzké, klikaté silničky s velmi kvalitním povrchem, minimální provoz, řídká zástavba. Není vyjímkou vesnice po 20-ti kilometrech, a od vesnice k vesnici potkáte třeba jen tři auta. Místní jezdí velmi slušně, netvrdím že pomalu nebo vždy podle předpisů, ale slušně. Najezdili jsme po ostrově přes sar25dva tisíce kilometrů a ani jednou se nestalo, že by proti nám někdo vyjel v protisměru, vjel nám do cesty - zkrátka ani jednou jsem si nemusel říct to z našich silnic tolik známé - "teda to bylo vo fous". Snad jen jediná poznámka: pokud uvidíte na silnici podivné tmavé fleky, jako kdyby někdo loupal z asfaltu bahno, zpomalte, za zatáčkou zřejmě potkáte stádo ovcí... Ale zpět k naší cestě. Zhruba po třistech kilometrech jsme zase u moře, tentokráte na východním pobřeží u Ólbie. Nechvátáme, stále se kocháme pohledy na tyrkysové moře. Nakonec nacházíme kemp asi 7 km od místa nalodění. K našemu překvapení, ač je kemp u moře, nemá pláž, ale bazén. Považte, sladkovodní! Musím se přiznat, že nám to přišlo docela vhod. Dříve než postavíme stan, kupujeme místní "lahváče", sedíme jen tak v trávě u Monstera a jsme šťastní. Všechno se povedlo, vyšlo to. Viva Sardegna!

V pondělí brzy ráno nesnídáme, rychle balíme a tradá do přístavu. Noční cestu, jak teď zjišťujeme, zajišťoval menší trajekt: loď dlouhá sar26"jen" 100 metrů, která pojme 150 aut a 500 pasažérů. To ve dne jedeme jiným kolosem: délka 200 metrů, do podpalubí se vejde 650 aut a na palubu 2100 osob. Poslední tři patra lodi tvoří restaurace, bary, gelateria a bazén. Při upevňování motorky tentokráte nevěří Ital mně a při pohledu na mé "hup-cuky" přivazuje ještě sar27Monstera krásným oranžovým motouzem. Cesta na moři proběhla klidně, opalovali jsme se, ochutnali pravé café piccolo, dali si nejdažší čtvrtku pizzi na světě a ještě dražší dvoudecku piva. Po třetí odpoledne se vydáváme směr Pisa-Lucca-Modena k Lagu di Garda. Zde kotvíme v kempu v městečku Peschiera. Další den projíždíme suché Alpy (kupodivu) a po čtvrté odpoledne přejíždíme čáru, která byla pro nás ještě před 16-ti lety nepřekonatelá.

 

V Železné Rudě tankujeme, baštíme tolik známou bagetu a Fantu a ani nevnímáme, co se nad námi děje. Tak ocelové nebe jsem již sar28dlouho neviděl. To zvládneme, utěšujeme se. Jedeme totiž jen do Klatov, kde přespíme a to je pouhých 40 kilometrů. Oblékáme pršipláště. Po pěti kilometrech je to ale již úplně jedno. Po 45-ti minutách jízdy v provazech deště a blescích, kdy jsme ujeli jen 18 kilometrů zjišťuji, že to, co slyším z pod helmy mé drahé paní, není radostný zpěv, ale motlitby a usedavý pláč. Blesky jsou fakt blízko, radši zastavuji v čekárně na autobusy. Než jsme vyjeli z Liberce, viděli jsme v televizi pořad o bouřkách, kde varovali, že nejsnadnější terčsar29 pro blesk je motocyklista nebo cyklista. Sakra! Po další hodině čekání jedeme dál. Postupně bouřku zase dojíždíme, čekáme, vyrážíme, dojíždíme a tak dále. Zkrátím to, o osmé jsme v Klatovech. Návrat do Čech nezklamal, ale na to jsme si za ta léta již zvykli. Poslední den naší cesty nás již překvapila pouze "řeka", která se zčistajasna valila někde za Boleslaví z pole po dálnici. V té chvíli jsem si fakt myslel, že praštím s motorkou a půjdu domů pěšky. Najednou se rozestoupilo nebe, jako v pohádce, usmálo se sluníčko a my za sucha dojeli do Liberce. Jak jste si možná všimli, milujeme pizzu. První zastávkou v Liberci byla však restaurace před radnicí, kde jsme si každý dal pořádný dvojitý biftek bez přílohy...

Fakta o cestě:

Cíl cesty: Itálie, Sardegna
Termín: 3.-15.června 2005
Ujeté kilometry: 4.630, z toho 2.066 po ostrově
Spotřebovaný benzín: 269 litrů
Cena benzínu: 1,10-1,20 Euro
Cena trajektu 2 osoby + moto: 3.900,- Kč (zpáteční lístek Livorno - Golfo Aranci)
Doba přepravy trajektem: cca 8 hodin
Cena kempu 2 osoby se stanem + moto: 12 - 18 Euro
Cena za "due pizze con un litro vino alla spina": 15 - 20 Euro

sar30

 -jirka-  (2005)