Home Historie Ducati Pod křídly Cagivy

Pod křídly Cagivy

V osmdesátých letech se obchodní úspěch ne zcela skloubil s úspěchy na závodních drahách a tak v roce 1985 firmu Ducati koupila společnost Cagiva. V témže roce došlo k ještě jedné velice významné události. K Ducati nastoupil mladý nadaný inženýr Massimo Bordi. Jeho první prací byl pod novým vedením Cagivy a ve spolupráci s geniálním konstruktérem Massimem Tamburinim převratný model Paso 750. Bordim upravený motor 750 F1 a Tamburinim navržený podvozek znamenal nástup nových modelů Ducati. Postupem času Ducati nabízela model Paso i ve verzích 906 a 907 i.e, kde se poprvé objevil motor se vstřikováním.

V té době motory Ducati velice úspěšně závodily i na trati Rallye Paris?Dakar v podvozcích továrních Cagiv Elefant a prodávaly se i modely Cagiva Allazura

 

První Ducati 851 z roku 1987.

Rok 1986 přinesl pravidla pro novou třídu se statusem Mistrovství světa ? Superbike. Základem Bordiho konstrukce se stal závodní 750 F1, který dostal čtyřventilové hlavy, vstřikování a chlazení kapalinou. Rok 1987 znamenal zkušební provoz a v roce 1988 vstoupila továrna Ducati oficiálně do mistrovství světa Superbike. Motor měl objem 851 ccm, výkon 120 koní při 10 000 otáček, šestistupňovou převodovku, suchou spojku a hmotnost 150 kg. Prvním továrním jezdcem byl Marco Lucchinelli a následně Raymond Roche. Tomu se po dvou letech, v roce 1990, podařilo získat první superbikový titul pro značku Ducati a ukončil tak mnohaletou nadvládu japonských značek na motocyklovém nebi. Další titul pro Ducati získal v této třídě Američan Doug Polen v letech 1991 a 1992 na modelu 888 Superbike. Jednalo se o převrtaný původní motor, průběžně vyvíjený až do finálního objemu 926. Hmotnost se snižovala k limitu dvouválcových motocyklů na 143 kg a výkon stoupal k hodnotám převyšujícím 130 koní. Není divu, že japonská konkurence si s těmito lehkými a výkonnými motocykly nevěděla rady. Nicméně po úspěchu Kawasaki v roce 1993 nasadila Ducati po šesti letech zcela nový závodní motocykl, legendární 916.

 

 Raymond Roche s Ducati 851 SBK, rok 1989.

Na tomto motocyklu začala éra nejúspěšnějšího superbikového pilota Carla Foggartyho. King Carl získal pro Ducati 4 tituly ve třídě Superbike v  letech 1994, 1995, 1998 a 1999. Mezitím získal titul i Troy Corser v roce 1996. Motocykl 916 Superbike navzdory svému civilnímu označení od začátku používal motor s objemem 955 ccm, teprvev roce 1998 dostal motor 996 a tím se motocykl sladil se svým obchodním označením.

V roce 1995 zahájila na motocyklové scéně znovuzrozená třída supersportovních motocyklů střední třídy, kde v minulosti slavila Ducati veliké úspěchy. Ducati využila své zkušenosti ze závodů třídy Superbike a postavila pro novou třídu Supersport motocykl 748 SP. Tovární jezdec Fabrizio Pirovano zvítězil v prvním ročníku poháru FIM a i v dalších letech patřila Ducati 748 s Paolo Casolim za řídítky k hvězdám této třídy.

 

Raymond Roche s 851 SBK. Roku 1990 s ní získal první
titul pro Ducati.

 

A opět se musíme vrátit o několik let zpátky a věnovat se civilní produkci, která se stávala rok od roku silnější a silnější. Příchod Massima Bordiho se ukázal jako rozhodující pro vývoj Ducati v devadesátých letech. Pod jeho taktovkou se zrodily další úspěšné modely. V roce 1991 zahájila svoji kariéru velice populární řada motocyklů SuperSport s objemem 750 a 900 a s designem závodních modelů 888.

Tyto motory byly i základem dosud nejpopulárnější modelové řady ? Ducati Monster. Tento motocykl designově navrhl mladý argentinský návrhář Miquel Galuzzi v roce 1993. Od té doby sjelo z výrobních pásů nepočítaně variant tohoto modelu.

 

 

 

Carl Foggarty sDucati  888 SBK, rok 1993 ? poslední rok¨
modelu 888 v Mistrovství světa.

Sériová podoba Superbiku 851 a 888 byla nahrazena na milánské výstavě na podzim 1993 pravděpodobně nejlegendárnějším modelem Ducati a to modelem 916. Tento absolutně výjimečný motocykl přinášel do motocyklového světa zcela nepoznané technologie a výkony skutečného závodního superbiku. Desmodromický čtyřventilový vstřikový dvouválec disponoval výkonem 95,8 koní na zadním kole (Cycle World's) při 9 000 otáčkách a maximální rychlostí 252,6 km/h. V té době proběhlo pochopitelně testování tohoto a konkurenčních motocyků i časopisem Motorrad. Na okruhu Nürburgring se zkoušel průjezd jednou ze zatáček a průměrná rychlost 916 byla 106 km/h. Nejrychlejší z konkurentek byla Suzuki GSX-R 750 s maximální rychlostí 96 km/h! To tedy částečně poodkrývá úspěch 916 na závodních drahách.

 

 

 

Carl Foggarty s Ducati  955, rok 1995 .

 

Rok 1993 přinesl ještě jednu lahůdku: rýsovací prkna designéra Pierra Terblanche opustila Ducati Supermono s jednoválcovým motorem o výhonu 75 koní a s hmotností 118 kg. V témže roce vyhrála pohár italského supermono šampionátu, ale k zákazníkům se tento nekompromisní motocykl nikdy nedostal.

I přes sportovní úspěchy se Ducati v polovině 90. let dostala do hluboké finanční krize. Vysvobozením pro ni byl roku 1995 odchod od koncernu Cagiva a příchod americké investiční skupiny Texas Pacific Group, která společnost Ducati ovládá dodnes. Současně se Ducati vrátila i do segmentu cestovně-sportovních motocyklů s modelem ST. Ducati se začala postupně měnit s pouhého výrobce motocyklů na firmu, která se komplexně stará o zábavu pro své příznivce. Hned první z řady Ducati Weekendů přivedl na okruh Santa Monica v Misanu deset tisíc ducatistů z celého světa.

-david-

 

Assen 1998 ? Foggarty, Corser, Chilli.
Assen 2001 ? Bayllis, Xaus.