Home Na čem jezdím Lukáš M900

Lukáš Kobera - M900

?Ecco la mia Ducati?

Můj vztah k Ducati vydržel až do roku 1999 jen na platonické úrovni. Na jaře toho roku jsem začal usilovně schánět mírně jetého, ale co nejzachovalejšího Monstera, dočkal jsem se v červnu. Můj M900 pochází z roku 1996, tři roky jezdil po Itálii, než přicestoval k nám. Jeho první majitel ho asi chodil pouze oprašovat do garáže, protože v den, kdy hrdě přichraptěl do Liberce, měl na tachometru pouhých 9 500 km. Na kontrole po 10 tisících mi mechanik řekl, že rozvodové řemeny jsou jako nové a ventiová vůle beze změn, takže se údaji z tachometru dalo věřit. Zláště proto, že jej mohutně podporoval stav některých detailů, jako netknutá řidítka, téměř neupoužité sedlo a motor čistý, že vy se na něm dalo opékat.

BLuk1 

Ducati je už od přírody tak dokonalá, že nepotřebuje vlastně žádné vylepšování. Design Monstera uznali i umělečtí odborníci jako druhou nejkrásnější motorku 20. století (hned po 916), a ocenili ji tak, jak si královna zaslouží ? Monster dostal své pevné místo v BLuk2Guggenheimově muzeu v New Yorku. Přesto na něm spatřuji jednu drobnou chybu na kráse. Není to záměrné opomenutí, spíš tím konstruktéři vyšli vstříc požadavkům státních úředníků. Totiž držák poznávací značky a směrovek vypadá trochu, jako kdyby na Monstera ani nepatřil. Někteří z nás to řeší po svém ? pilkou na železo. Já se však rozhodl zachovat tovární vzhled už proto, že s Monstrem občas vyrážíme za hranice, a nechceme to u přechodu otáčet.

Zůstává ještě jedna drobnost. Tovární koncovky výfuků tlumí až přespříliš. Osobně tomu rozumím u chopperů, jejich motory totiž zní jako pneumatický buchar a to není pro kolemjdoucí nic příjemného. Ale proč takhle omezovat Ducati? Nepodobá se to trochu svatokrádeži? Vždy't Ducati bez charakteristického syrového ryku zůstane jako symfonický orchestr bez žesťových nástrojů. Krása na pohled, ale žádný yážitek pro uši. Provizorní řešení jsme našli na chalupě. Výfuky putovaly pryč a já pak pokusně objel kolečko po místních silničkách. Krása. Ale už po dvaceti metrech mi praskala hlava a bubínky prosily o slitování. epředpokládám, že by hlídka Policie měla pro mé počínání sebemenší pochopení, proto přišla vzápětí zásadní úprava výfukové soustavy: její vykuchání. Díky novoborským mechanikům se jeví výfuky jako stardardní tovární výrobek, nicméně moje bicilindrico získalo sytý baryton.

Ducati má vše, co jen můžete od opravdového motocyklu očekávat: Jedinečný italský design, za kterým se skutečně každý ohlédne. Čím je Ferrari ve světě automobilů, tím je Ducati mezi motocykly. Otočíte klíčkem...rozzáří se přístrojová deska...letmá kontrola světýlek, ano neutrál je zařazen...jemné zatažení za páčku sytiče, krátké zatajení dechu...palec lehce cvrnká do čudlíku ?START? a.....najednou se začnou dít věci!! Několikeré rozpačité zabublání, ale to již sytič žene otáčky nahoru...nezaměnitelný dunivý ryk velkoobjemového dvouválce se rozléhá po okolí a nenechává nikoho na pochybách...byl nastartován Pan Motocykl. Příjemné vibrace chvějí celým vaším tělem, je však čas zanechat snění a ponořit se do reality...jemné pootočení knoflíkem sytiče a jeho zasunutí zpět do polohy ?vypnuto? upravuje otáčky...pravá ruka na zlomek sekundy přidává plyn, takový drobný rituálek před rozjezdem. Důvěrně známý zvuk suché spojky, který není nepodobný drátěnce, razantně oškrabující stěny kastrólu, a už nesedíte na motorce...teď je to splašený býk, kterého kdosi píchnul vidlemi do zadku a obrovský kroutící moment dvouválcového motoru vás šeredně rychle vykopne vpřed.

BLuk3

Uháníte přírodou, vítr příjemně ovívá tvář za pootevřeným hledím přílby. Motor si libuje v otáčkách zvýšeného volnoběhu, ale nenechte se zmýlit lehce bublavým zvukem...před zatáčkou pohled na tachometr - budeme muset brzdit! Dvěma prsty velmi lehce dávkujete brzdný účinek dvou předních brzd věhlasného výrobce Brembo. Výjezd na delší rovinku, kde nic, tu nic...zaklapnout hledí přílby, razantní podřazení a plný plyn. Motor už nebublá, dokonce už ani nehřmí jako při neškodném předjíždění...teď slyšíte ten neopakovatelný zvuk dvouválce, vytočeného do maximáních mezí, není to nezřetelné bzučení japonského čtyřválce. Je to nezkrotná, brutální síla. Tak nějak zněly trouby, které zbořily hradby Jericha!! Tak zní Ducati ? motocykl, který poznáte i se zavázanýma očima. Nemusíte ho milovat, ale když ho uvidíte, ucítíte to samé, co cítili naši předkové před mnoha staletími, když se setkali s rozbouřeným živlem.

-lukáš-  (2001)