Home Na čem jezdím Roman SS750 SL

Roman Pospíšil - SS750 SL

Motocykl jsem si pořídil koncem roku 1996 výměnou za Kawasaki 750 GPX plus doplatek. Ačkoliv vypadal na první pohled velmi dobře (měl nový lak, nový rám, dva kotouče v předu - jako model 1995), dvě předchozí havárie a rychlé sestavení asi za účelem prodeje se na něm podepsaly. Mnoho věcí na něm nefungovalo jak má a co bylo nové, tak většinou nějak nepasovalo k tomu původnímu. Motor byl ale v pořádku a jízdní vlastnosti také. Nevím, jestli odpovídal stav tachometru 3 500 km po čtyřech letech, ale byl jsem teprve čtvrtý majitel v ČR!

První úpravy byly nový tlumič řízení LSL a nová zrcádka, protože každé bylo jiné a moc jsem toho v  nich neviděl. Vyměnil jsem také zrezivělý řetěz a zalepil nádrž, která (asi po havárii) dost tekla.

První rok s Ducati bych nazval poznávací a upadávací. Upadnul mi nejprve zadní blatník, pak přední, páčka nožní brzdy, horní díl kapotáže, praskl držák kapotáže a plastový držák baterie. Oba blatníky jsem si vyrobil z uhlíku, páčku z hliníku a ostatní jsem svařil nebo slepil.

V roce 1998 jsme se s bratrem vydali s DOG na první WDW do Itálie. Z cesty jsem měl velké obavy, protože to bylo dost daleko a s předchozími zkušenostmi? Cesta byla ale bez problémů i přes to, ze Dukatka byla velice přetížená (dvě osoby, tankruksak, dva batohy, stan, dva spacáky, jídlo atd.) a jeli jsme většinou v dešti. Prostě nazapomenutelné zážitky! Na WDW jsem pak byl ještě dvakrát po vlastní ose i když už sám a s menší zátěží.

V roce 1999 jsem si vyrobil z uhlíku náhradu místo původního plexi, která byla trochu zvýšená a demontoval jsem pravý přední brzdový kotouč, protože na motorce byly sice dva, ale pumpa byla původní pro jeden kotouč. Brzda tedy zabírala až ke konci zdvihu páčky. Mohl jsem sice koupit novou pumpu, ale toto bylo levnější řešení. Demontáží kotouče a brzdy se navíc zmenšila hmotnost a rotující a neodpružené hmoty. Brzdovou hadici mám samozřejmě pancéřovou. Upravil jsem také původní přístrojový panel, do kterého jsem zabudoval computer Sigma, který je přesnější ? ukazuje asi o 5% méně než Veglia-Borletti (bude to asi rozměrem přední pneu ? u rozměru 120/70 je originál relativně přesný).

V roce 2000 došlo k přemístění baterie do nového uhlíkového držáku vpravo dole vedle motoru z důvodu snížení těžiště a uvolnění prostoru pod nádrží kde mám teď nářadí. Motor jsem doplnil čidlem teploty oleje (v zátce nalévacího otvoru) a teploměrem ze Škodovky. První teploměr se ale uklepal už po pár kilometrech, protože mu asi nesvědčily vibrace. Druhý jsem podložil pěnovou gumou ? vydržel asi dva měsíce. Třetí teploměr je ve speciálním silikonovém držáku a funguje dosud. Ještě jsem vyrobil z uhlíku nový horní díl kapotáže s trochu pozměněným tvarem a zase bez plexi.

V roce 2001 jsem u firmy Moto Forza zakoupil kopii zadního sedlového dílu z modelu Superlight 900, který jsem trochu upravil a vytvořil v něm uzamykatelnou schránku. Sedlo je také mé vlastní výroby. Protože mám doma dvě sady originálních výfuků, tak jsem se rozhodl jednu sadu předělat na otevřené. Pokusně jsem vyrobil pouze pravý s tím, že časem dojde i na levý ? zatím nedošlo. Viděl jsem Supersport, který měl jen jeden centrální, takže až mi někdo vyrobí svody, tak si ho také udělám. Vyrobil jsem si také z uhlíkových a skelných vláken úchyt zadní brzdy, který mě asi po roce používání na konci cílové rovinky v Brně nějak opustil i s brzdičem. Tak jsem ostatní jízdy odjezdil jen s předním kotoučem. Příště ho udělám lépe!

V letech 2002 a 2003 jsem jenom celou Dukatku přestříkal. Trochu jsem také ?okousal? zadní brzdový kotouč.

V roce 2004 jsem si pořídil nová přední světla z KTM Duke, protože vypadají a svítí mnohem lépe než originál. Původně jsem uvažoval o světlech z 999, ale byla asi dvakrát dražší a navíc nemají integrovanou parkovačku. Kvůli těmto světlům jsem musel také samozřejmě vyrobit úplně jinak tvarovanou přední kapotáž. Cyklocomputer Sigma jsem nahradil novým VDO C08, který se mi víc líbí. Přesto že mne prodejce ujišťoval, že je vhodný i pro motocykly, až třetí ukazoval rychlost více než 120km/h. Na kole bych na to asi nepřišel.

Letos v roce 2005 jsem konečně dokončil největší vychytávku mého stroje ? uhlíko-aramidovou nádrž, kterou jsem s přestávkami tvořil téměř tři roky. Mám na ní logo Ducati Corse s originálním podpisem Troye Baylisse. Předělal jsem také přístrojový panel, ve kterém jsem zrušil původní tachometr (stejně měl ukroucený náhon) a zabudoval do něj computer VDO.

Když jsem nedávno vážil Ducati vyšly mi tyto hodnoty: předek 90 kg, zadek 93 kg, celkem tedy kolem 183 kg pohotovostní hmotnosti s plnou nádrží (necelých 168 suchá). To není špatné ? výrobce udává kolem 190 kg. A to si myslím, že asi tak 5 až 10 kg ještě sundám. Myslím, že ten nápis SUPERLIGHT tam klidně můžu nechat i když je to původně Supersport.

Do budoucna mám ještě mnoho plánů. Jen namátkou: KN filtr a jiný teploměr. Nový jiný sedlový díl včetně světla a blinkrů, boční kapoty, třmen zadní brzdy a jeden centrální výfuk ? pochopitelně vše z uhlíku. Jo a ještě lehčí ráfky, řídítka a odlehčit spojku. Super by také byla jednoramenná zadní vidlice jako má S2R a lepší tlumič? Vše je jen otázkou peněz a času.

Tento motocykl mi naprosto vyhovuje je jednoduchý, ovladatelný, lehký, spolehlivý, krásný? A ten zvuk! Má prostě duši. Není to nějaký anonymní japonský vysavač. Trochu mi připomíná Jawu 350 - také jednoduchý vzduchem chlazený dvouválec, který mne nikdy nezklamal a na kterém jsem si byl schopen vše opravit a upravit. Dukatka nemá sice přebytek výkonu, ale zato perfektně padne do ruky. Kroužit s ním v zatáčkách je jednoduše radost. Občas mám možnost se svézt na jiných moto a stále se utvrzuji, že Ducati je ta pravá pro mne. Kdybych měl někdy v budoucnu měnit, tak snad jen za novější a výkonnější model.

-roman pospíšil-  (2005)