Home O klubu Zpověď Ducatisty

Zpověď Ducatisty

Článek byl otištěn v časopisu Supermoto 12/2004. Na těchto stránkách je se svolením redakce, za které děkujeme.

 

Čeká vás příběh člověka, který totálně propadl italské značce Ducati. David Novák je dnes místopředsedou českého Ducati Owners Clubu a ve svém vyprávění se s vámi podělí o zážitky kolem svých deseti rudých strojů.

Mezi motocykly jsem žil odmala. Táta měl pořád nějaký motocykl a moje první jízda se odehrála v mém prvním roce na nádrži Jawy 350 Californian. V osmi letech jsem proháněl dědovu babetu a hrál si na Faltu. Začátkem 80. let přinesl Svět motorů články o návratu Hondy do světa silničních závodů s nezapomenutelným Freddiem Spencerem. Popisování geniálního stylu, oběma koly řízeného smyku, mě zcela přeorientovalo. V této době jsem zažil i první pokusy na ?velkém motocyklu?. Z Tatranu 125 odmontoval táta plexi a vyslal mě do světa.

 Skromné začátky

Můj první motocykl byl stříbrný Simson Enduro, brzy ale nestačil a já z táty vyžebral novou ČZ 175 a začal zjišťovat, jaké to je mít na tachometru stovku. Číza, kterou jsem ladil a upravoval, ?chodila? přes 130 km/h a dovezla mě i na Rujanu. Kluci však měli Jawy 350 a můj jednoválec začínal být málo. Vše vyřešila koupě ojeté Jawy 350-638. Měla toho ale už za sebou moc a já koupil raději novou 350-632. Objev poničené ČZ 380 u souseda pod kůlnou připomenul někdejší zápal pro bláto. Nějak ale nejela. Poradil až bývalý tovární jezdec ČZ. Dnes je v originálním stavu a když mám roupy, natočím ji, abych věděl, co je to mít strach.

 Velký třesk

Minul rok 1989, kolem se začaly míhat japonské motocykly a přišel první zážitek se čtyřválcem. Strejda, který má nemalý podíl na mém bláznění, si splnil vytoužený sen a my jeli do Německa pro Yamahu XJ 600. Háček byl v tom, že bylo 30. ledna a my ji vezli po ose. Svezl jsem se na ní potom i za hezkého počasí a dokonce zkusil i kamarádovu GSX-R 1100. To už na mě bylo moc a já věděl, že Jawu prodám. Dlouho jsem chodil v Praze ve Spálené ulici kolem zastoupení Ducati a pošilhával po rudých motocyklech. Ducati tehdy měla tři světové tituly SBK a její hvězda stoupala. Jinak to ani nemohlo skončit. V březnu 1994 jsem koupil první Ducati 750 Supersport.

Dluhy a vysvětlování manželce, že to je vlastně služební motorka, vyvážila nádhera a opojení. Radost ale záhy vystřídalo rozčarování. Stupačky strašně vzadu a řídítka nesmyslně dole! Když jsem vrknul plynem, málem jsem spadnul, když jsem plyn zavřel, málem jsem rozbil hlavou plexi! Asi po 1000 km jsem ale zjistil, že okraj na zadní pneumatice se zmenšuje a do zatáček brzdím zbytečně brzo. Asi tak v půlce prázdnin jsem se poznal s Petrem Papežíkem a obdivoval jeho skvosty.

Tehdy jsem poprvé vyzkoušel mostecký okruh. Do té doby jsem seděl na svahu a teď kroužím po opravdové závodní trati. Podruhé to bylo už rychlejší a potřetí jsem přijel jako největší střelec. Nemohlo to skončit jinak než pěkným pádem v ?ďolíku?. Když jsem viděl doslova celý svůj majetek letět přede mnou v kotrmelcích a odletovat z něho jednotlivé díly, myslel jsem, že je to konec. Náhodou jsem se ale v depu setkal s Ondrou Lelkem a ten zkušeně poradil. Tohle opravíš a tohle holt musíš koupit. Netrvalo dlouho a 750 SS byla opět pojízdná.

Když jsem v inzerátu narazil na Ducati 500 GTL, byla to velká radost. Ale v Brně mě čekalo totální torzo. Obroušené, přelakované, nikdo by v tom nehledal Ducati. Přes zimu jsem ji dal dohromady a měl svého prvního veterána. Po závodní sezóně 1995 jsem se vypravil do Mostu na volné ježdění. Byla mlha, ošklivo, ale v depu čekal poklad. Petr Papežík mi nabídl svezení na závodní Ducati 748 SP po Petru Šalém. Věděl jsem, že je zle. Čtyřventilová Ducati je prostě něco, a tak opět došlo na vysvětlování a další dluhy.

Na veteránech v Hořicích mě napadlo, že to musím také zkusit. Tehdy stála u Papežíků omšelá Ducati 350 Desmo Sport z roku 1976 a já už se viděl, jak to s ní brousím v Hořicích. Netrvalo dlouho a čtvrtá Ducati byla doma.

Na podzim roku 1998 byly na prodej zánovní válce a písty z Ducati 916 a Robert Papežík dostal nápad vestavět je do mojí 748 SP. Vznikl motor s objemem 853 cm3. Odhadovaný výkon 125 koní a maximálka 265 km/h.

 

Závodní kolotoč

Na veteránské burze jsem objevil závodní jednoválcovou Ducati 250 z roku 1964. Motor s královskou hřídelí, lehoučká stavba, no něco nádherného. Poskládali jsme s bráchou úspory a jednoválec pořídili. Po drobných úpravách jsme v roce 1999 vyrazili splnit si další z našich snů. Volný závod v Českých Budějovicích ale dopadl katastrofálně, motorka neposlouchala, i když příprava byla přepečlivá.

Jelikož mě kroužení na okruzích bavilo a bylo mi líto případně lehnout s 748 SP nebo svojí původní 750 SS, přivítal jsem možnost koupě upravené Ducati 916. Právě té, ze které jsem měl původní válce. Teď měla motor 955 Wiseco, spolu se spoustou úprav. Už byla v závodním důchodu, ale pro mě ideální. Nicméně motor je pořádně ostrý a i dnes je požitek kroužit s ní při volných jízdách. Jedná se o úplně první sérii s číslem motoru 22.

V létě 2001 jsme se odhodlali k zopakování závodnické kariéry. Po absolvování kurzu a obdržení závodní licence jsme dorazili do depa ve Dvoře Králové. Jak nádherné, být opět účastníkem. Nakonec jsem byl s Ducati 250 v tréninku nejrychlejší ve své třídě. Jenže v závodě jsem válčil se čtyřválcovou Benelli o druhé místo a motor nevydržel. Dávali jsme ho dohromady rok, díly na motor z roku 1964 se neshánějí snadno.

 Ducati mi nedá spát

Někdy na podzim 2001 jsem objevil další z legend ? Paso 750. Špinavé, otřískané, ale Paso. Po nezbytném restaurování je to model, se kterým jezdím po našich silnicích snad nejraději. Radostem udělal konec neposlušný řetěz, který se roztrhl a vykousl díru v karteru. Motor už je venku a snad se přes zimu vrátí tam, kde má být.

Po deseti letech s Ducati jsem měl stále nesplněný sen ? nejkrásnější sportovní motocykl minulého desetiletí, Ducati 888. Po dlouhém hledání jsem objevil původní 888 z roku 1993 v naprosto originálním stavu.

Konečně už mám pokoj, říkal jsem si. Jenže továrna Ducati si usmyslela, že nebudu spát. Letos na jaře vystavila v Tokiu modely Classic Sport a já musím čekat až do jara 2006, kdy bude na trh uveden model Sport 1000.

text: Jaroslav Šíma
foto: autor a archiv