Podzimní setkání 2011

PÁ 09/09/2011 - NE 11/09/2011

zpět na přehled

Místo konání: Vernířovice, Branná

Značka na mapě je přesná poloha místa konání akce.

GPS souřadnice: N 50° 1' 50.88'', E 17° 7' 51.96''

Dlouho jsme s Jirkou přemýšleli co a jak na podzim až Jirku napadlo někde okolo Šumperka, tam jsme ještě nebyli. No a mě zase trklo to spojit s dnes již slavnými a kultovními závody veteránů v Branné. Tak a máme to! Jenže ouha, v půlce července zjištujeme, že je okolo skoro všechno obsazeno a po delším hledání a pátrání narážíme na hotel Reoneo. Ubytovací kapacity dostatečné, sice do Branné je to 45 km ale budiž.

Když na závody, nepojedu přeci na cesťáku! Lukáš vyhrožuje výletem na svém novém Superlightu, tak moje volba padá na stylového SportClassica. Těch 300 kilometrů to nějak vydržím a svezení bude parádní! No jo ale přeci nepojedeme po dálnici, trochu se svezeme. Takže zvolená jižní trasa přes Příbram, Milevsko, Tábor, Pelhřimov, Humpolec, Hlinsko, Svitavy, Lanškroun a do Šumperka se ukázala jako nádherná ale totálně zlikvidovala naše nadšení. Už někde u Pelhřimova jsem se proklínal a křeče za krkem jen dokazovaly nevhodnost tohoto motocyklu na delší výlety. Lukáš na ortodoxním Superlightu na tom nebyl vůbec lépe. No přestávky se prodlužovaly a byly častější, ale nakonec projedeme Šumperkem a hledáme vytoužený hotel a odpočinek. Před hotelem již nás čeká uvítání a také drobná záludnost v podobě travnatého svahu ke sjezdu na tenisový kurt, který nám byl vyhrazen jako parkoviště. Trochu obav ale naštěstí sjíždíme bez zaváhání.

Ale touha po odpočinku nás žene do hotelu. Ajej,bývalá ROH zotavovna s úzkými a proleženými matracemi moc luxusu neposkytuje. No, není pořád posvícení, stejně je to jen na přespání. Zítra valíme na závody a nějaký oprýskaný hotel nás přeci nemůže rozházet! Na pátek celkem slušná účast, drbeme, co se v sezóně stihlo a jak to léto bylo krátké.

Sobotní netrpělivé dopoledně, zatím zataženo, obavy o rozšíření účastníků ale nakonec se nás opět skoro 40 sjíždí. Překvapení v podobě příjezdu Pavla Semeráda, který konečně zavřel pension a vytáhl svého Monstra 900! Úderem avizované 13.00té hodiny se už nemůžu dočkat a velím k odjezdu. Záměrně jsem nemluvil o trase, která nás čeká a cesta ze Šumperka do Branné je parádní. Občas nedodržím vyjížďkové tempo a pár zatáček si protáhnu rychleji. No , drobné výtky snesu ;-)

Po letech jsem opět v Branné a množství diváků sledujících náš příjezd dává za pravdu, že naše italské dvouválcové stroje jsou vždy ozdobou podobných akcí. Rozprchneme se po vesnici, obdivujeme stroje účastníků, kde nechybí ani slavná 4válcová Jawa 350 pana Kružíka, několik Ducati, Laverd, Benelli a nespočet dalších značek. Motocykly jsou zaparkovány na každém rohu, obdivujeme zatáčky u kostela, náměstí, průjezd vesnicí a další zdejší pasáže. Držíme palce našemu guzzímu kamarádovi Petrovi, který bojuje ve třídě ClubSport. Neskutečné artistické výkony sidecarů na zdejší trati jsou velkou ozdobou. Ach, jo, odpoledne je pryč, motory utichly, podpalují se kapesní grily, šroubuje se, ladí se, silácké řeči proudí depem. Bohužel, naše bydlení je kousek jinde a s Lukášem se vracíme zpět. Nezatíženi vláčkem klubových Ducati za sebou se vracíme poslední zářijovým podvečerem. Očekáváni grilovaného prasátka nás popohání, ještě sjezd za početného obecenstva obávaného travního hrbolku a odstavujeme stroje. Večerem se táhne linka na téma – viděls to v těch zatáčkách, a viděl jsi toho na tý Laverdě! Tohle jsem nafotil, já zas tohle! Ale sidecary jsou nejlepší! Jojo, veteránské závody nejsou sterilní a oblaží každého účastníka.

Prasátko výborné, panují obavy z prokletých matrací…

Ráno nemohu vstát, křeče za krkem jsou k nerozhýbání, každý pohyb bolí… Padá bolestné a vskutku neočekávané rozhodnutí. Rušíme účast na závodech a jedeme zvolna k domovu… Tak nedělním ránem hřmí SportClassic, Superlight, 848 a Mostro cestou zpět. Jenže po průjezdu Šumperka, kdy se dostáváme na silnici směrem na Červenou vodu zapomínáme na bolest a vrháme se nedočkavě do zdejších zatáček. No, pecka, SportClassic jen burácí a už vůbec nelituju, že jsem si ho vzal na tenhle výlet! Letem jsme v Hradci a dál po staré hradecké přes Kolín domů. Doma masáž, mastičky a obklady…

Je zvláštní, že když člověk jede na Ducati, bolesti a ostatní problémy nějak nevnímá...

-David-

poslední aktualizace: 22/09/2020 11:49

Ondřej Slanina