Podzimní setkání 2012

DOG má 15 let!

PÁ 14/09/2012 - NE 16/09/2012

zpět na přehled

Místo konání: Dobronice

Značka na mapě je pouze přibližná poloha místa konání akce

Podzimní sraz DOG Dobronice 14.-16.9. 2012 DOG oslavil 6. září patnáct let od svého založení a už na předchozích setkáních avizovalo vedení klubu myšlenku podniknout alespoň půltýdenní pojezd s ubytováním ve vícero lokalitách. Jenomže v dnešní době nemáme snad nikdo čas a tak původní záměr vzal bohužel za své. Ne tak rozhodnutí sejít se opět na místě, kde osm desmo nadšenců položilo základy DOGu. Vojtano to má do Dobronic z Týnce coby pístem dohodil, a tak komunikace mezi ním a Libercem (sídlem presidenta) nabrala obrátky a počátkem září už se dolaďovaly toliko detaily. Pozvánka oznamovala, že sraz tentokrát nebude tradičně až na místě, ale před prodejnou Moto Italia v Olbrachtově ulici. Rosničkáři do poslední chvíle tradičně mlžili a při víkendové předpovědi pro jistotu umístili na obrazovku všechny symboly, teda vyjma vločky. Nakonec nám ale „pogóda“ přála nad očekávání. S ředitelkou společnosti Veronikou Papežíkovou (od léta Michlovou) se nakonec úvodního setkání zúčastnilo zhruba dvacet skalních členů včetně koal, neboli spolujezdkyň. Společné fotos, cca půlhodinová debata o čem jiném než našem „prokletí“ a vyrazili jsme přes Mekku pražských bikerů Slapy směr Dobronice. Cesta po břehu Vltavy v koloně nepatřila k tomu, na co budeme po čase vzpomínat se slzou dojetí, nicméně po vyjetí na Slapy už jsou zakroucené okresky směr Kamýk úplně o něčem jiném a Davidovo svižné tempo sedlo snad každému. Nebýt posypaného úseku za již zmiňovanou obcí, kde silničáři na krátkém úseku zanechali snad všechny zásoby štěrku po loňské mírné zimě neměla by trasa sebemenší chybičku. Toliko paní u pumpy vyjádřila nelibost nad včasným nevrácením klíčů od WC, protože viditelně očekávala klidnější páteční směnu. Dobronice by při hledání exteriérů pro pohádky nemělo vynechat snad žádné filmové studio. Dřevěný most, ohbí Lužnice, nad tím romantická zřícenina středověkého hradu, Josef Lada by tady možná zanevřel na rodné Hrusice. Taktéž místní obyvatelstvo dvouválcová symfonie doprovázená duněním prken mostovky viditelně vyrušila z předvíkendové siesty a možná si v duchu zanadávalo, že jim ten starosta dopředu zase nic neřek. Zhruba dvacítka strojů byla zaparkována u správní budovy. Chatky viditelně po rekonstrukci, hospoda s jídelnou zvlášť, nemilé překvapení na uvítanou byla nutnost platit každé pití okamžitě cash. Jak vidno, zřejmě zde hosté často narychlo odjíždějí, teda spíše ujíždějí. Každopádně Plzeňské nebylo špatné, bohužel hned první večer došlo. Stejně jako docházely žetony v automatu na elektriku v chatičkách, které bylo nutno přikoupit zvlášť. Pade za jeden a pokud byla osádka chatky zimomřivá a navíc se koupala dvakrát denně, byla spotřeba značná. Spát se šlo opět pozdě. Dívčí diskusní odřad dle salv smíchu a diskrétní informace jediného pánského účastníka (práskneme ho – K.K.) zajímala více intimní témata, my řešili jak jinak než naše biky. Po individuelně stráveném dopoledni následovala tradiční společná vyjížďka, tentokrát s lehce netradičním programem. Cíl v Českých Budějovicích, konkrétní místo přístav a následně výlet parníkem, přesněji motorovou lodí na Hlubokou. Vojtano vybral super trasu po okreskách, kterou jsme si užili tak, že jsme na vrata plavební správy zaťukali o půl hodiny dříve než bylo plánováno. Kamarád Vojty alias průvodce přišel za chvilku a protože šíf měl zpoždění, následovala poučná prohlídka zdymadla České Vrbné s ukázkou spuštění hydraulicky ovládané hráze a pročištěním zařízení proudem vody. Na četné žádosti o pořádné vlnobití se nám dostalo odmítnutí s vysvětlením, že by účastníci závodu na nedaleké divoké vodě záhy dřeli kajaky o dno. Výsledná hodina a čtvrt zpoždění lodě nesoucí známky dlouholeté služby nás nemohl rozhodit, páč nemáme japonský motorky a italskou nedochvilnost bereme s nadhledem. Plavbička fajn, zpestřená rychlou a úslužnou obsluhou, potažmo hezkým výhledem na Hlubokou. Návrat na základnu malinko protáhnul Honzův naštěstí lehký pád, po kterém však statečně pokračoval po ose zpět. Že nabil svým klukům na několik let dopředu ostrými není pochyb, ale asi každý jsme si touhle nepříjemnou zkušeností prošli a věříme, že snad jen naražená žebra už jsou v pořádku. Večer pokračoval klasickým rautem, zpestření přineslo barmanské vystoupení, jehož úspěch nemohly ohrozit ani právě zavedená prohibice, potažmo s ní spojená lehká nervozita účinkujícího. Přibyli další, také moravští členové, kteří následně zapařili při produkci rovněž Vojtou objednaného dýdžeje. A co je nového ve vozovém parku? Martin dorazil na Supersportu 350 s válci z 650 - aby to víc jelo. K vidění byly tři vymazlené Stretfightery a nádherná 851. David nechal doma pohodlnější ST4s a přivezl Sporta, nechyběly 996-ky, samozřejmě Monstery, Supersporty a několik tourerů z řady ST včetně Multistrad. Výroční sraz pak opět ozdobila Jirkova Bimota DB6R. Rozlučkový den doprovodila vymetená obloha, takže po chvíli jsme v areálu zbyli poslední, každý si tu krásnou neděli jel co nejvíc užít. Závěrem mi nedá než vzpomenout na prezidentova slova: Když vidím skupinu těchhle už na pohled rozdílných lidí je mi jasný, že by se nikdy takhle společně nesešli. Nebýt toho, že je spojuje jedna vášeň. Ciao příště a všem dolce vita!

poslední aktualizace: 07/09/2020 11:47

Ondřej Slanina