Místo konání: automotodrom BRNO
Značka na mapě je přesná poloha místa konání akce.
GPS souřadnice: N 49° 12' 16.92'', E 16° 27' 20.16''
Když jsem v lednu zjistil, že se na našem brněnském okruhu po strašně dlouhé době pojedou superbajky ihned jsem mejloval našim „známým“ do Bologni, jestli náhodou nebude šance se setkat s klukama co kopaj za naše barvy. Vždyť doplnit víkend závodů co maj větší šmrnc než GP ještě zážitkem s těma kterejm u eurosportu držíme palce až nám bělaj klouby bylo něco pro mě něco jako pro Messnera K2! Odpověď z fabriky mě doslova usadila ! Oukej, počítáme s Váma, ale bude to v depu v našem párty stanu a těšíme se na Vás! Při představě že se dostaneme do depa mistrovství světa SBK a přímo v centru všeho toho dění budem mít možnost pozdravit a podpořit kluky co řáděj na fabrickejch 999 jsem se častokrát v noci budil ze spaní.
Zážitek předstihl mé sny asi o 2 minuty na kolo! Ve čtvrtek před závody se členové DOG a přátelé Ducati shromáždili před bránou Masarykova okruhu a po menší peripetii jsme houfně vtrhli mezi záplavu pestrobarevných stanů, skůtrů a kamionů. Oči byste mně urazili klackem! Corona Suzuki, Yamaha France, Klaffi Honda, Ducati Corse, PSG Kawasaki, to všechno naráz tam fakt bylo! Vrrrrm – okolo projel na skůtru japonec – ty vole, to byl Haga! Našli jsme obrovskej stan kde všude bylo naše známé logo, vedle byl team našeho ex-hrdiny Foggyho, kde postával Mr.Drift Garry McCoy...
Ujal se nás teamový PR Julian Thomas, mimochodem strašně prima chlapík co jezdí u Ducati po závodech už 14 sezón. Znal toho dost a naznačil nám pár myšlenek z Borgo Pagniale, které se nám po skončení sezony GP i SBK potvrdili. Ve stanu už sedělo pár chlapíků v červenejch kompletkách které vídáváme v depové uličce, mezi nimi nenápadnej tichej mladej anglán – MISTR SVĚTA JAMES TOSELAND ! Úplně normální kluk co místo práce krotí dvěstěkoňovou testastretta bestii! Julian nás vpustil dovnitř a naše rozpačité pohledy odpověděl : „jezte, pijte – jste našimi hosty, jsme rádi že jste přišli“
Vzal jsem si nějakej meloun a bůhvíco a s talířem, co byl taky corse, jsem prošel kolem Jamese, který zrovna něco řešil s další celebritou motocyklových závodů Davidem Tardozzim. To už bylo na mě moc! Venku na chodníku sedí Kagayama, klábosí s Hagou a Norickem Abem a já si tady mám sednout a dělat že je všechno úplně normální a v pořádku? Do toho přišel usměvavý Régis Laconi. Naprosto přirozeně si mezi nás sedl a tvářil se úplně v pohodě.
Dali jsme si kafe a Julian nám teď oficiálně představil Jamese Toselanda, proběho pár podpisů, fotek, krátkých vět a přání co nejlepšího výsledku. Pak Jamese vystřídal Regis a vše se opakovalo. Mezitim se do stanu dobelhal takovej divnej maník, řikám si já ho už někde viděl. Brácha do mě, do blba – nevzdělance, šťouchnu „Ty vole – Falappa!“ Postarší chlapík, co na něm jeho závodnická léta nechala hodně šrámů se tam taky přišel najíst a podívat. Naše skupinka jeho osobu a někdejší hrdinské kousky na 888 ocenila potleskem. A tak jsme si tam povídali a fotili a očumovali a najdenou bylo 10 hodin večer, ty 3 hodiny utekli snad nejrychleji v mém životě. Prošli jsme si jednotlivě ještě celé depo, okukovali jak to všechno vlastně vypadá na živo a hlavně vnímali tu neskutečnou a neopakovatelnou atmosféru při mistrovství světa Superbike. Ze všech stran na mě tady dýchalo nadšení pro závody, zdravá rivalita a přátelství. Ti všichni co tam jsou si to totiž strašně užívaj
poslední aktualizace: 26/06/2020 13:04
Ondřej Slanina