Místo konání: Misano, Itálie
Značka na mapě je přesná poloha místa konání akce.
GPS souřadnice: N 43° 57' 42.12'', E 12° 41' 10.68''
Letošní sraz vyznavačů italských krásek z Bologni přesunuli pořadatelé z června na květen. Možná trochu brzo pro motorkáře, kteří musí do Misana přes Alpy, ale snad nám bude přát štěstí.
Sraz máme 20. května v Českých Budějovicích. Na místo se dostavilo pět motorek + můj Monster na podvozku doprovodného vozidla, neboť jsem letos v losování vytáhl krátkou slámku. Bohužel Honza nás po cestě musí opustit a z Rakouska pokračovat do Brna, kde ho volají pracovní povinnosti. Před Lincem tedy zatlačí slzu a vydává se východním směrem, zatímco my pokračujeme na jih. To bylo také na dlouhou dobu poslední místo, kde jsme se viděli pohromadě. Přiznám se, že se nám všem, tak ostříleným kozákům, zdálo trapné, opakovat si pravidla společné jízdy v koloně. Chyba. Když jsme se konečně taktak potkali na „pláži“ před Benátkami, navzájem jsme se ujišťovali, že teď už se budeme držet pohromadě. Je sedm večer, před sebou máme posledních 200 km, v devět jsme v kempu u Misana, zkrátka - pohoda.
Po pěti kilometrech další jízdy je všechno jinak. Již opět nejsme pohromadě a navíc, jak jsme se později telefonicky domluvili, všichni míjíme sjezd z dálnice na Ravennu. Já se vracím nejbližším sjezdem zpět, Jirka s Davidem jedou přes Ferraru. O Mojmírovi s Martinem nemáme zprávu. Však oni se neztratí, Martin s náma byl již na WDW minule, takže určitě trefí! Kolem deváté zvoní telefon. Mojmír. „Jsme úplně v..., jsme kousek od Milána!“ Cože? Takže zpět a odbočit na Bolognu nebo Ferraru! Za další hodinu a půl: „Co máme dělat, my jsme zase zpátky v Benátkách!“ To už na nás šly mrákoty. Nebudu to natahovat. My dojeli do kempu o půlnoci, druhá banda v jednu a poslední Mojmír těsně před třetí ráno; za sebou měl 1 500 km na devětsetšestnáctce. Ideální cestovní motocykl… (Martin jel na 748, takže platí to samé). A poučení? Zpátky jsme jeli pěkně pohromadě, pomalu, neboť můj Defender není Ferrari - ale ve výsledku jsme byli v cíli mnohem rychleji.
Omlouvám se všem, kteří čekají na popis programu, který probíhá od pátku do neděle na okruhu Santa Monica. Omlouvám se všem, kteří čekají na to, kdo tam byl, jaké motorky byly k vidění, jaké časy se jezdily. Byli tam všichni, motorek bylo spoustu. 20 000? 40 000? Nevím. Byly všude. Všude to dunělo a chrastilo. „TAM“ máte Ducati pod sebou, vedle sebe, v sobě, v mozku, pod kůží, je všude kolem vás, máte ji ve stanu, ve spacáku, ve snu. Víte, já jsem byl na WDW již počtvrté a to, proč se na Santa Monicu stále vracím, není program srazu, který je kvalitní, nabitý energií a který mám rád. To hlavní, proč nechci příště chybět, je atmosféra, která se všude vznáší. Přijedete nahoru na okruh a už to cítíte. Nadšení, radost, dobrá nálada. Hodíte za hlavu všechny problémy, všichni kolem vás se usmívají, všichni jsou naladěni do stejné tóniny. A to je ta hlavní síla, která mě tam táhne. Krátce:
VIVA DUCATI! VIVA ITALIA – NUMERO UNO! Fakta: World Ducati Week se uskutečnil ve dnech 17.-23.května 2004 na okruhu Santa Monica nedaleko italského Misana jako již čtvrtý celosvětový sraz motocyklů Ducati. Barvy našeho klubu letos hájilo devět dukatek + jeden kamarád ze Slovenska, celkem 15 lidí.
poslední aktualizace: 26/06/2020 13:37
Ondřej Slanina